Jak se doktorandi a doktorandky IKSŽ zapojují do akademické komunity?

Doktorandi a doktorandky na IKSŽ se aktivně zapojují do akademické komunity napříč obory i celým světem – účastní se mezinárodních konferencí, publikují odborné texty, získávají granty a podílejí se na výuce. Jejich výzkumy otevírají aktuální témata od queer vizuality přes dekoloniální perspektivy až po mediální reprezentace války a ukazují, jak různorodé a živé je současné akademické prostředí. V článku přinášíme rozhovory s vybranými doktorandy a doktorandkami, kteří sdílí své zkušenosti na to, jak si hledají své místo v akademické komunitě.

Tomáš Pacovský

V jakém jste ročníku?

Jsem ve 2. ročníku prezenčního studia.

Čím se ve svém výzkumu zabýváte?

Zabývám se queer vizualitou, respektive vizualitou pridů v Česku. Moje disertační práce se jmenuje „Spor o pride jako spor o obrazy: projevy (kontra)hegemonie a queer gaze v mediálních obsazích spjatých s akcemi typu pride“.  A abych to přeložil – věnuji se obrazům, které zobrazují pridy a které vznikají rámci tzv. pochodů hrdosti. Zajímá mě, jaký obraz queer člověka pridy a jejich účastnictvo vytvářejí, jak vyjednávají queerness, a v konečném důsledku mě dlouhodobě zajímá onen moment, kdy lidé začnou vyprávět svůj vlastní příběh.

Jak se zapojujete do akademické komunity (konference, publikace, granty)?

Doktorát je běh na dlouhou trať, takže hodně věcí teprve v dáli vyhlížím, ale teď se snažím (a snad se mi to i daří) vyjíždět na konference. Zúčastnil jsem se například Future of Journalism v britském Cardiffu, teď mě čeká konference v Helsinkách. Vyjíždět do zahraničí a povídat si s chytrými lidmi mě hodně baví. 

A kromě toho se pomalu ale jistě zapojuji do výuky. Například s kolegyněmi-kamarádkami Barborou Součkovou a Zuzanou Jarolímkovou v letním semestru otevíráme nový kurz „Kdo vypráví příběh? Média, identita, paměť a queer-feministické perspektivy“.

Lenka Marxová

V jakém jste ročníku?

Jsem ve druhém ročníku doktorského studia na IKSŽ FSV.

Čím se ve svém výzkumu zabýváte?

Zajímá mě konstruování ženské identity v současné kolážové tvorbě umělkyň působících v postkoloniálních a dekoloniálních kontextech Afriky, Latinské Ameriky a Asie. Ve spolupráci s těmito umělkyněmi zkoumám jaké jsou hlavní diskurzy, které se podílí na formování ženské identity. Zajímá mě i samotný princip skládání různých elementů do nových významových celků, jak ve výtvarné tvorbě, tak i v procesu konstruování identity z pohledu sociálního konstrukcionismu. 

Jak se zapojujete do akademické komunity (konference, publikace, granty)?

Získala jsem menší grant od IKSŽ, který mi pomohl realizovat stáž pod patronací profesorky Nomusy Makhubu, PhD na Institute for Creative Arts, University of Cape Town. Díky tomu jsem mohla nahlédnout do aktivního akademického a uměleckého prostředí řešící téma identity mimo evropský diskurz. Místní teoretici i umělci aktuálně pracují na nových dekoloniálních metodikách, kurikulích a přístupech k umění i výzkumu. Záměrem mé disertační práce je ukotvení v intersekcionálním a dekoloniálním diskurzu, proto pro mě bylo důležité se s touto praxí seznámit a navázat spolupráci s místními akademiky a umělci.

Podala jsem návrh příspěvku na konferenci ECREA, kde bych chtěla prezentovat první výsledky ze sběru dat v Africe. S muzeologem z Burkiny Faso Benjaminem Ouedraogem jsme publikovali rozhovor v německém mezinárodním časopise ExpoTime!, kde se zabýváme podmínkami navrácení uměleckých děl zpět do Afriky. Momentálně s Klárou Trskovou, PhD a Edwinem Ottou připravujeme projekce ghanských filmů a debatní panel o muzejních restitucích v kině NFA Ponrepo, a také výstavu ghanských umělců v galerii Millennium, která je součástí programu Ghana Culture Week probíhající ve spolupráci s Ghanskou ambasádou v Praze, Ghana Museums and Monuments Board, National Film Authority of Ghana, Accra Art Week, Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR a Centrem afrických studií Univerzity Karlovy. 

Terry Klaban

V jakém jste ročníku?

Momentálně jsem ve druhém ročníku.

Čím se ve svém výzkumu zabýváte?

Můj výzkum se zaměřuje na srovnání filmových a knižních adaptací, především v oblasti literatury pro děti. Porovnávám tři české dětské knihy a filmy, abych zjistil, jak různá média zprostředkovávají stejný příběh a témata, a jak oslovují děti jako publikum nebo čtenáře.

Jak se zapojujete do akademické komunity (konference, publikace, granty)?

Minulý rok jsem byl součástí většího evropského grantu, což mi hodně pomohlo. Mohl jsem se tak naplno soustředit na studium a svůj obor, aniž bych musel řešit finance. Zároveň pro mě bylo skvělé být v mezinárodním týmu, protože jsem viděl různé přístupy k tématu a měl jsem možnost učit se od zkušenějších kolegů. Zúčastnil jsem se také dvou konferencí, kde jsem prezentoval svůj výzkum. Byla to pro mě cenná zkušenost hlavně v tom, jak srozumitelně představit své téma lidem z jiných oborů. Jedna z těch konferencí byla určená přímo pro doktorandy a kromě prezentací zahrnovala i workshopy vedené zkušenými odborníky. Díky tomu jsem si víc připadal jako součást akademické komunity a měl jsem příležitost navázat nové kontakty. Upřímně mi takové akce teď docela chybí – myslím si, že jsou pro doktorandy hodně důležité, protože jim pomáhají lépe se zapojit do výzkumu i do komunity kolem něj.

Zuzana Jarolímková

V jakém jste ročníku?

Jsem ve čtvrtém ročníku doktorského studia na IKSŽ FSV. 

Čím se ve svém výzkumu zabýváte?

Zkoumám, jak si lidé v dnešní době pamatují válku na Ukrajině skrze novinářskou fotografii. Část výzkumu je zaměřena také na fotožurnalisty a emoční dopady pokrývání války na jejich život a práci. Kromě disertace se v článcích věnuji tématům smrti a truchlení ve fotožurnalismu, válečné propagandě nebo formování paměti ve školách skrze snímky v učebnicích dějepisu. 

Jak se zapojujete do akademické komunity (konference, publikace, granty)?

Snažím se aktivně jezdit na konference, učím a pokud je čas, pracuji na svých akademických článcích. Co bych vypíchla z dosavadních zkušeností, je publikace společné publikace s kolegyní Barborou Součkovou, která vyjde v knize Threats, Disinformation, and Regulations in the European Digital Environment: The Inseparable Issues.

S Barborou jsme také společně prezentovaly výzkum o truchlení a vizuálních tropách na konferenci ECREA 2024 ve slovinské Lublani. Zatím nejlepší vzpomínky mám ale na Lisbon Winter School for the Study of Communication, kde jsem měla konzultaci s americkou teoretičkou Barbie Zelizer, která je mým akademickým vzorem. Na přelomu roku jsem podávala grant, posílala abstrakty na konference, přepisuji článek… tak uvidíme, co letošní rok přinese. 

Bakidzanani Dube

V jakém jste ročníku?

Jsem v pátém ročníku studia.

Čím se ve svém výzkumu zabýváte?

Ve své disertační práci s názvem „Diskurzivní konstrukce Afriky v afrických filmech: recepční analýza nigerijských (Nollywood) a jihoafrických filmů mezi publikem v Zimbabwe“ se zabývám tím, jak je v těchto filmech vytvářen obraz africké identity (​​„africanness“).

Hlavní výzkumná otázka zní: Jak je africká identita diskurzivně konstruována v nigerijských a jihoafrických filmech? Ve svém výzkumu vycházím z abduktivního přístupu a pracuji s konceptem reflexivity. Teoreticky se opírám o poststrukturalistická kulturní a filmová studia, konkrétně o diskurzivní analýzu a postkoloniální teorii. Momentálně jsem ve fázi, kdy analyzuji svá data.

Cílem mé práce je přispět k lepšímu porozumění tomu, jak je africká identita vnímána a zobrazována samotnými Afričany. Po dlouhou dobu byl totiž obraz Afriky ve filmech formován především západní produkcí, která často posilovala západní perspektivy a mocenské struktury. S nástupem Nollywoodu a jihoafrické filmové tvorby v postkoloniálním období ale Afričané získali větší prostor mluvit sami o sobě. Právě proto mě zajímá, jak sami sebe vnímají a jak se zobrazují ve vybraných filmech. Rád bych nejen ukázal, jakým způsobem se Afričané filmově reprezentují, ale také otevřel prostor pro nové přemýšlení o tom, co vlastně africká identita znamená.

Jak se zapojujete do akademické komunity (konference, publikace, granty)?

V akademické komunitě se snažím být aktivní. Co se týče konferencí, zatím jsem své příspěvky prezentoval na třech různých akcích. Poprvé to bylo na konferenci IAMCR v Lyonu v roce 2023 (9.–13. července), kde jsem vystoupil s příspěvkem „South African Film, Nollywood and the Identities of Africa: A Visual Analysis“. Podruhé jsem prezentoval na konferenci IAMCR 2024, která se konala od 30. června do 4. července v Christchurch na Novém Zélandu, a to v rámci pracovní skupiny Visual Culture. Můj příspěvek nesl název „Examining the Visual Construction of the ‘Other’ in Postcolonial African Films: A Critical Discourse Analysis of Nollywood Films“. Třetí příspěvek jsem přednesl 15. června 2024 na mezioborové doktorské konferenci „Rewriting the History: Changing the Reading of the Past“, kterou pořádala Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze (13.–15. června 2024). Zaměřil jsem se na téma „The Discursive Construction of the Russo-Ukrainian Conflict in Chinese Media: A Critical Discourse Analysis of China Global Television Network (CGTN)’s Coverage of Russia’s ‘Special Military Operation’ in Ukraine“.

Co se týče publikací, jsem spoluautorem článku s názvem „Slow fashion communication on social media: Educating consumers through rational content in Indonesia and Malaysia“, který vznikl ve spolupráci s Ariestyou Anggou, Petrou Stephani Koudelkovou, Nickym Elmadou a Marií Advenitou Gitou. Článek byl publikován v odborném časopise Plaridel Journal of Media, Communication and Society.

Kromě toho mám přijatou ke zveřejnění také spoluautorskou kapitolu s názvem „The Criminalization of Journalism through Post-Colonial Laws in Zimbabwe: A Case of Blessed Mhlanga“, která vyjde v připravované kolektivní monografii Media, Law and Politics in Zimbabwe: Continuities and Raptures, plánované na vydání ještě letos. 

Příspěvky, které jsem prezentoval na konferencích IAMCR, jsou v současnosti v recenzním řízení v příslušných odborných časopisech.