Nestačí jen rozhodovat. Výzkumnice z IKSŽ ukazuje, proč státy musí umět vysvětlovat své kroky

Nestačí mít dobrý nápad nebo kvalitně připravenou politiku. Státy musí také umět vysvětlit, proč a jak jejich rozhodnutí vznikají, zdůrazňuje dr. Hana Moravcová z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK. Ve svém výzkumu se věnuje strategické komunikaci veřejných institucí i tomu, jak digitální platformy ovlivňují náš každodenní život. Do budoucna chce přispět k tomu, aby komunikace nebyla ve veřejné správě jen doplňkem, ale přirozenou součástí tvorby politik. Cestu vidí mimo jiné v užší spolupráci odborníků napříč obory.

Ve své nejnovější studii Does Saying It Out Loud Matter? Strategic Communication Transparency as a Marker of Developed Democracies zkoumá, zda státy otevřeně vysvětlují, jak komunikují svá rozhodnutí, a jestli taková otevřenost souvisí s důvěrou občanů a kvalitou vládnutí. Ve výzkumu analyzovala 28 zemí včetně České republiky. Využila k tomu data Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) o důvěře občanů ve vládu, která následně spojila s expertními hodnoceními kvality vládnutí Sustainable Governance Indicators (SGI). Cílem bylo zjistit, zda existují rozdíly mezi zeměmi, které otevřeně vysvětlují, jak komunikace veřejného sektoru funguje, a těmi, které ne.

„Doufala jsem, že najdeme přímý důkaz, že transparentnější komunikace vede k vyšší důvěře. To se ale s daty, která jsme měli k dispozici, potvrdit nepodařilo. Data nám ale ukázala jinou důležitou souvislost,“ říká Moravcová. „V zemích, kde experti hodnotili vládní komunikaci jako koherentnější a lépe koordinovanou, měli občané výrazně silnější pocit, že jsou jejich názory slyšet a mohou se podílet na veřejném životě,“ dodává.

Země, které otevřeně popisují svůj přístup ke strategické komunikaci, si navíc vedou lépe i v řadě dalších ukazatelů. Často jde o státy s vyšším HDP či lépe hodnocenou sociální politikou. „Kvalitní vládnutí a dobrá strategická komunikace směrem k občanům jdou ruku v ruce,“ shrnuje Moravcová. Mezi takové země se ve studii zařadila například Velká Británie, Austrálie nebo severské země. Česká republika byla oproti tomu ve skupině států, které expertní panel hodnotil méně příznivě a mají nižší úroveň důvěry občanů ve vládu. Státy v této skupině ve velké většině případů navíc o strategické komunikaci veřejného sektoru mlčely.

V době sběru dat v Česku neexistoval veřejně dostupný dokument, který by systematicky vysvětloval, jak stát ke strategické komunikaci přistupuje. Neznamená to ale, že by ve státní správě chyběla snaha komunikovat. „Existují u nás lidé s dobrou vůlí, kteří chtějí komunikovat v souladu s požadavkem na participaci při přípravě zákonů. Zapojení strategické komunikace při participaci se ale často děje jen z iniciativy jednotlivců. Takoví lidé by klidně komunikovali koordinovaně prostřednictvím své instituce, ale ne vždy jim to umožňuje samotný proces,“ říká.

Obava z negativních reakcí

Jeden z problémů spatřuje i v tom, že komunikace stále není vnímána jako samozřejmá součást tvorby veřejných politik. Řešením podle ní ale není přesvědčování politiků a úředníků, že komunikace je důležitá. Otevřenější přístup vyžaduje změnu celé kultury veřejné správy. „Tohle není otázka toho, že by přišel jeden člověk a všem vysvětlil, jak je strategická komunikace důležitá. Je to něco, co musí být součástí celého veřejného sektoru. Zároveň to vyžaduje nebát se jednotlivé politiky komunikovat, protože jakmile se o to pokusíte, můžete si také vyslechnout, že daná politika nemusí být dobrá. A právě tato obava z negativních reakcí nebo nedostatek času patří mezi hlavní důvody, proč se komunikace veřejných politik často odsouvá na vedlejší kolej,“ zdůrazňuje.

Strategická komunikace přitom podle ní nemusí znamenat rozsáhlé koncepční dokumenty. Ostatně participace má koncepčně ve veřejné sféře již dlouho pevné místo – její realizace bez strategické komunikace je však omezená. „Jde především o to, aby stát dokázal srozumitelně popsat, jak bude veřejnost zapojovat do přípravy politik, jaká data používá či jakým způsobem bude sbírat zpětnou vazbu. Jinými slovy: občané by měli mít možnost pochopit nejen samotné rozhodnutí, ale i proces, který k němu vedl,“ uvádí.

Právě v tom podle ní spočívá jádro strategické komunikace – nemá stát vedle tvorby politik, ale být její přirozenou součástí od prvního návrhu až po vyhodnocení výsledků. „Ten, kdo připravuje samotnou politiku, by se měl soustředit na její obsah. Vedle něj ale potřebuje partnera, který pomůže vysvětlit složité informace, zvolit vhodné komunikační kanály a připravit se na situace, kdy může dojít k nepochopení. Právě proto je profesionalizace komunikace tak důležitá,“ dodává.

Celý text si můžete přečíst na fakultním webu Science.