TZ: Příliš emocionální, problematičtí, nedostateční. Nová kniha ukazuje, jak česká společnost vnímá mladé aktivisty a aktivistky

Praha, 29. ledna 2026: Mladí lidé angažující se v otázkách klimatu, Evropské unie či komunální politiky přitahují pozornost veřejnosti. Přestože lidé mladší 18 let tvoří téměř třetinu světové populace, neúčastní se formálního politického rozhodování – nemohou volit ani mít zastoupení v politických institucích. Hledají tak jiné cesty. Tématu se věnuje nová kniha V patřičných mezích: Reprezentace aktivismu mladistvých v online veřejném prostoru, která ukazuje, že česká společnost mladé lidi vnímá jako „neplnohodnotné“ občany a občanky – jejich aktivity zpochybňuje a označuje za nelegitimní či kontroverzní. Na publikaci se podílely Markéta Supa, Lenka Vochocová, Jana Rosenfeldová a Lydie Kárníková z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK, přičemž jednou z kapitol přispěl také Aleš Kudrnáč z Institutu sociologických studií FSV UK a Sociologického ústavu AV ČR.

Kniha zkoumá aktivismus mladistvých z několika perspektiv. Věnuje se jeho reprezentaci v mediálních výstupech i online diskuzích s cílem zjistit, jak veřejnost hodnotí angažovanost mladých lidí. V tomto ohledu se zaměřuje například na Gretu Thunberg a českou odnož hnutí Fridays For Future, člena celoevropské mládežnické skupiny Evropského parlamentu Adama Trunečku, zakladatele platformy Odchod.eu Matěje Gregora, nebinární aktérstvo Alžbětko z hnutí Extinction Rebellion či ekologické blogerky Annu a Elišku Vívarovy.

Zároveň zkoumá historický i současný sociokulturní kontext aktivismu mladistvých i to, jak své mediální reprezentace a postavení ve společnosti vnímají další čeští aktivisté a aktivistky.
 

„Prostě děti“

Publikace připomíná, že mezinárodní dokumenty – zejména Úmluva o právech dítěte OSN z roku 1989 – podporují zapojování dětí a mladistvých do rozhodovacích procesů. V českém veřejném prostoru jsou však mladí lidé spíše vytlačováni na okraj. Veřejnost je často vnímá jako nežádoucí politické aktéry a odkazuje je do soukromé sféry. Tomu odpovídá i skutečnost, že jim některá mainstreamová média věnují jen minimální pozornost. 

„Z knihy vyplývá, že pro českou společnost jsou mladí aktivisté a aktivistky prostě ‚děti‘, které se nemají plést do politiky. Mají si užívat dětství, připravovat se na budoucnost, studovat, aby se z nich stali experti a expertky. Až pak podle nich mohou zachraňovat či řešit svět. Vychází to z české averze vůči politické participaci. V Česku je jakýkoli ‚aktivismus‘ podezřelý, obzvlášť pokud se mu věnují ti, které společnost považuje za děti,“ uvádí Lenka Vochocová.

Jak ale vypadá mediální obraz mladých aktivistů a aktivistek, pokud se o nich píše a mluví? Podle publikace často dochází k vyobrazování mladých jako příliš emocionálních, nekompetentních, nezralých či nebezpečných. Média i veřejnost je líčí jako hrozbu vyžadující dohled autorit, zejména v obdobích společenských změn. V případě hnutí Fridays For Future se například opakuje kritika záškoláctví, zpochybňování odbornosti či odvádění pozornosti od jeho politických požadavků. Objevuje se také rámec „aktivní mládeže“, který představuje mladé jako ty, kdo si politickou účast teprve zkoušejí, nebo důraz na jejich výjimečné vlastnosti: píli, rozhled, odvahu či organizační schopnosti.

Převažují však pasivní a negativní reprezentace. V případě Alžbětka mělo téměř 70 procent mediálního a diskusního obsahu negativní charakter. Diskutující navíc využívají typické strategie vylučování známé z útoků na ženy či rasové a etnické menšiny. „Mají podobu zesměšňování vzhledu, znevažování inteligence či duševního zdraví, záměrné záměny genderové identity (misgendering), sexistických útoků, výsměchu jiné než heterosexuální identitě nebo nálepkování aktivních mladistvých jako lidí s mentálním postižením či duševní nemocí,“ dodává Vochocová. Novináři a novinářky navíc často upřednostňují hlasy dospělých a dávají větší prostor mužským respondentům.

Motivace, sebevědomí, zájem o politiku

Způsob, jakým jsou mladí aktivisté a aktivistky zobrazováni, se liší podle politické orientace jednotlivých médií. Například dezinformační weby – vzhledem ke svému vztahu k Evropské unii – vykreslovaly Matěje Gregora pozitivně jako konstruktivního, kompetentního a vzdělaného, zatímco Adama Trunečku líčily negativně. V českém kontextu se kritický postoj pojí také s historickou zkušeností socialismu a s převahou liberálně-konzervativního prostředí v mainstreamových médiích.

Negativní obraz v médiích i na sociálních sítích přitom oslabuje sebevědomí mladých lidí a jejich motivaci k občanské angažovanosti. Další část studie obsažené v knize ukazuje, že nenávist a zesměšňování mají reálné dopady na jejich bezpečí, soukromí i duševní a fyzickou pohodu. Aktivismus i přes to vnímají jako svou občanskou odpovědnost. Zároveň neplatí, že by politika mladé lidi nezajímala: podle dalšího výzkumu v knize uvedlo 47 procent respondentů a respondentek alespoň nějakou formu politické participace v předchozím roce a téměř dvě třetiny by se chtěly účastnit voleb, pokud by měly volební právo.

Kniha tak nabízí detailní pohled na to, jak česká veřejnost a média nahlížejí občanské a politické aktivity mladistvých – a jak sami mladí aktivisté a aktivistky svou roli chápou. „Zároveň ukazuje, v čem bychom jako společnost mohli a měli mladým lidem se zájmem o veřejné dění a politiku jejich práci usnadňovat,“ uzavírá Markéta Supa.

Publikace vyšla v nakladatelství Dokořán. Je výstupem projektu GAČR vedeného Markétou Supa. Knihu editovaly Lenka Vochocová a Jana Rosenfeldová, které ke spolupráci přizvaly také Aleše Kudrnáče jako autora jedné z kapitol.

Kontakt pro média:
Mgr. Lucie Zajda
PR a komunikace
E-mail: lucie.zajda@fsv.cuni.cz
Telefon: +420 737 476 764