Pravidla publikační činnosti

Pravidla publikační činnosti

Všichni zaměstnanci a všechny zaměstnankyně Institutu komunikačních studií a žurnalistiky, stejně jako studenti a studentky, publikují v souladu se základními etickými principy stanovenými univerzitou a fakultou jednak v Etickém kodexu Univerzity Karlovy, jednak v Opatření děkana č. 18/2015 Citace a uvádění pramenů: opatření proti plagiátorství.

Při práci s vlastními texty jako zdroji nových textů je nutné se vyhnout také autoplagiátorství a je třeba odkazovat k jiným autorovým či autorčiným textům, ze kterých nová publikace vychází. Je třeba vyvarovat se také simultánní publikace textů. Použití již publikovaných textů v odborných časopisech (samozřejmě se souhlasem vydavatele) např. v disertační či habilitační práci, eventuálně souborné knižní publikaci, pakliže na to autor upozorní, se za autoplagiátorství nepovažuje.

Ambicí zaměstnankyň a zaměstnanců IKSŽ by měly být publikace oborově relevantních textů v prestižních domácích i zahraničních vydavatelstvích, stejně jako časopisech (v případě časopisů indexovaných v databázích jsou tím míněny časopisy v první polovině žebříčků). Akceptovatelné jsou i méně prestižní publikační platformy, při výběru je ale nutné řídit se těmito pravidly.

U odborných knižních publikací je neakceptovatelný pro odměnu text vydaný vlastním nákladem. Vždy se také musí jednat o vydavatelství s kvalitní vědeckou radou. Je třeba se vyhýbat i zahraničním vydavatelstvím, která záměrně klamou názvovou podobností s prestižními vydavatelstvími a přiživují se na tom.

V případě časopiseckých publikací je u těch dedikovaných IKSŽ také nepřijatelné publikování v časopisu vydávaném autorem. Stejně jako u knižních publikací je třeba pečlivě zvažovat časopisy pro publikaci. V případě nepříliš známých časopisů (i těch zařazených v ERIH, Scopus či Web of Knowledge) pečlivě projít ediční radu, podívat se na frekvenci vycházení časopisu a počet textů v jednotlivých číslech a prověřit případné reference u kolegů i na internetu. V případě jakýchkoliv pochybností týkajících se procedurálních záležitostí se u časopisů z kategorie tzv. open access periodik obraťte na fakultní „open access knihovnici“ Mgr. Jitku Štruncovou.

S tzv. otevřeným (pro čtenáře nezpoplatněným) přístupem k textům se totiž někdy může pojit nepoctivé jednání vydavatele, který za často vysoký poplatek slibuje publikaci, jejíž parametry následně nedodrží (např. zařazení do prestižních databází Web of Knowledge nebo Scopus). Těmto vydavatelům se říká tzv. predátoři a více o této problematice se můžete dozvědět na stránkách Ústřední knihovny Univerzity Karlovy.

Časopisy tohoto charakteru lze rozpoznat i podle toho, že se často agresivně nabízejí e-mailem, nabízejí i (bez toho, aby je jakkoliv znali) jednotlivým výzkumníkům členství v redakčních radách či v okruhu svých recenzentů. Základní otázky, které by si člověk měl klást při hodnocení open access časopisu, ve kterém chce publikovat, lze velmi přehledně a srozumitelně zpracované nalézt také na stránkách Ryerson University Library & Archives.

Obezřetnost je na místě i vůči konferencím slibujícím za poplatek uveřejnění všech textů ve sborníku indexovaném nějakou prestižní databází, či v časopisu zařazeném do některé z prestižních databází.

Tato pravidla mají za cíl sloužit jako základní vymezení odborných publikačních mantinelů, nemohou být pochopitelně vyčerpávající. V případě jakýchkoliv pochybností při hledání vhodné publikační platformy se obracejte na vedení kateder, případně institutu.

Platnost pravidel od 20. srpna 2015.