Jak se ustavovala demokratická žurnalistika po roce 1989? To zkoumá nová kniha "Od Listopadu po Novu"

Jak se ustavovala demokratická žurnalistika po roce 1989? To zkoumá nová kniha "Od Listopadu po Novu"

Nová kniha Davida Klimeše „Od Listopadu po Novu: vývoj české žurnalistiky v letech 1989–1994“ se zabývá překotným vývojem žurnalistické profese v prvních popřevratových letech. A není to jen historie. V té době vznikly základní mantinely pro fungování médií v demokratické společnosti, ať už jde o legislativu, majetkové přesuny či zásadní debaty, co si představit pod pojmy jako je svoboda médií, jejich nezávislost či role médií veřejné služby.

„Devadesátky jsou nyní hodně populární téma, každý má na ně silný názor, ale kupodivu stále máme jen minimum odbornějších textů k různým aspektům 90. let. Historii žurnalistiky nevyjímaje. Proto jsem se pokusil koncepčně popsat první polistopadové roky, které byly pro další rozvoj žurnalistické profese zásadní. Využil jsem dobová média, rozhovory s pamětníky i komparaci s vývojem v zahraničí,“ shrnuje David Klimeš. 

Samotný příběh české novinařiny v knize začíná již „přestavbovým prologem“, který popisuje dosavadní tradice žurnalistiky, ať už to byla ta oficiální ve státem a stranou dozorovaných médiích, ale i sílící samizdatová či exilová. Polistopadový vývoj je rozdělen do několika kapitol, které z různých pohledů sledují vývoj žurnalistické profese. Proměny kolektivní reprezentace novinářů ukazují přechod od státem řízeného novinářského svazu k dobrovolnému syndikátu novinářů a nechuti mnohých novinářů se profesně organizovat. Vývoj představ o svobodné žurnalistice zkoumá, co vše se v dobových sporech vlastně za argumentací svobodou a nezávislostí skrývalo: ať už se jednalo o polistopadové samosprávné řízení redakcí, míru stranickosti či vlivu politických sil na média či limity svobody slova v případech bulváru, xenofobie či erotiky. V médiích se zároveň projevovalo i sílící česko-slovenské napětí. 

Část popisující liberalizaci mediálního trhu pak kniha dělí na „neviditelnou ruku tiskového trhu“ a „viditelnou audiovizuální ruku státu“, protože cesta k soukromým periodikům na jedné straně a soukromým rádiím i televizím na straně druhé byla výrazně jiná. Závěrem kniha nabízí čtrnáct tezí shrnujících to podstatné vývoji žurnalistiky a médií v první polovině 90. let.


David Klimeš vystudoval historii, žurnalistiku a ekonomii. Od roku 2014 vyučuje komunikaci na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V předchozí knize „Doporučeno nezveřejňovat: Fungování propagandy, cenzury a médií v pozdně normalizačním Československu“ se zabýval médii na konci 80. let.