Nový díl podcastu Mediální minimum: Jak se z informací stávají zprávy s Vlastimilem Nečasem

V čtvrtém díle podcastové série Mediální minimum si Lucie Šťastná povídá o těchto otázkách s Vlastimilem Nečasem, pedagogem a výzkumníkem působícím na Katedře mediálních studií na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, který se zaměřuje na mediální teorie týkající se zpravodajství a účinků médií.

Poslechněte si ho na Spotify, Apple Podcasts, Podcast Addict, Buzzsprout, Podcast Index nebo platformě Podchaser.

Zpravodajství je o výběru

Na úvod Vlastimil Nečas vysvětlil, co znamená výraz gatekeeping, který se do češtiny překládá jako „hlídání u brány“. Koncept pochází od kognitivního psychologa Kurta Lewina. „Základem tohoto konceptu je, jak jsou nastavené rozhodovací procesy ve zpravodajských redakcích, které ovlivňují, zdali se informace, které do nich přicházejí, stanou, nebo nestanou zprávami,“ vysvětlil Nečas. Podle něj je tento koncept platný i dnes, pokud mluvíme o médiích jako institucích, které vytvářejí zpravodajství. „Z toho nepřeberného množství informací, které k nim přichází, tak ve finále vybírají jen velmi omezený počet, ze kterých potom vytváří ty zprávy, které se stanou mediálními obsahy, tím, co vidíme, slyšíme, nebo čteme.“

Dále Nečas popsal, jaká kritéria do tohoto rozhodovacího procesu vstupují podle Pamely Shoemakerové, vědkyně, která se tomuto tématu dlouhodobě věnuje. V souvislosti s prioritami zpravodajských médií a s mechanizmy, pomocí kterých vybírají události, se často zmiňuje i koncept zpravodajských hodnot. Ten se věnuje tomu, jaké vlastnosti by měly události mít, aby se zvýšila pravděpodobnost, že se z nich v redakci stane zpráva. Asi nejznámější koncept zpravodajských hodnot pochází podle Nečase od Johana Galtunga a Marie Rugeové z poloviny 60. let 20. století. Tehdy přišli s 12 zpravodajskými hodnotami. Podle nich například záleží na tom, kde se daná událost děje, jestli je jednoznačná, jestli je jednoduchá na zpracování, jestli je nová, případně jestli navazuje už na nějakou událost, která se děje. Další hodnotou je negativita nebo blízkost k elitním národům – pokud je událost negativní nebo se vztahuje k elitním, velkým národům, zvyšuje to pravděpodobnost, že se ta událost stane zprávou. „Důležité je si uvědomit, že tyto charakteristiky se týkají těch událostí, ne těch zpráv. Odvozovat nebo snažit se identifikovat zpravodajské hodnoty v těch zprávách samotných je chybná úvaha,“ uvedl Nečas.

Média rozhodují o tom, co je důležité, podle vlastní logiky

Podle Nečase výsledný set zpráv, které se objeví, ať už v audiovizuálních médiích, nebo v internetových zpravodajských médiích, je výsledkem velmi selektivních procesů. Nabízí se potom položit si otázku, zda nám média sdělují to, co je skutečně důležité. Tam ale přichází první problém: jak definovat, co je skutečně důležité? Ať už si důležitost definujeme jakkoliv, média se řídí svou vlastní logikou a procesy. „Zřetelné a dlouhodobě prokázané například je, že média dávají přednost informacím z tzv. oficiálních zdrojů, jako jsou například samosprávy, vláda, ministerstva, vrcholní politici,“ vysvětlil dále Nečas.

Významný vliv na podobu zpravodajství mají také zpravodajské agentury. Vlastimil Nečas jako příklad uvedl světové zpravodajské agentury jako Reuters nebo AP, které v důsledku nedostatečného pokrytí světa vlastními zpravodaji média využívají jako svůj relevantní zdroj informací. „V této souvislosti se používá koncept tzv. globalizace zpravodajství, kdy se jasně ukazuje, že perspektiva, kterou pokrývají tyhle velké zpravodajské agentury například válečné konflikty nebo mezinárodní události, tak se propisuje do zahraničního zpravodajství v nejrůznějších zemích světa,“ uvedl dále Nečas.

Svou roli při tvorbě zpráv hraje i představa novinářů, redaktorů, editorů o publiku a celkově politika toho média. Rozvoj digitálních a síťových médií umožnil médiím získat rychleji zpětnou vazbu o tom, co je a co není atraktivní.  A to jim podle Nečase umožňuje velmi rychle a dynamicky reagovat na to, na co čtenáři klikají, co se jim líbí a co je nosné

Více informací na webu Rozpravy o médiích.