Nový díl podcastu Mediální minimum: Jak se zamýšlet nad sociálními sítěmi s Marií Heřmanovou

V pátém díle podcastové série Mediální minimum si Lucie Šťastná povídá o těchto otázkách s Marií Heřmanovou, sociální antropoložkou, která působí na Sociologickém ústavu Akademie věd České republiky a přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Ve výzkumu se věnuje sociálním médiím, tvůrcům obsahu a jejich roli v politické komunikaci.

Poslechněte si ho na Spotify, Apple Podcasts, Podcast Addict, Buzzsprout, Podcast Index nebo platformě Podchaser.

Sociální sítě mají demokratizační potenciál

Na úvod rozhovoru jsme se s Marií Heřmanovou zamysleli nad tím, co to vlastně sociální síť je a jaké hlavní příležitosti a rizika nám může přinášet. Podle ní umožňují sociální sítě uživatelům relativně svobodně se vyjadřovat a díky nim může být slyšet hlas i těch, kteří by do tradičních médií neměli přístup. To ale může být i velkým rizikem, protože diskutují i lidé bez znalosti žurnalistických pravidel nebo nějaké odbornosti.

Sociální sítě plní podle Heřmanové často funkci komunikační infrastruktury – to znamená, že lidé na nich mají účet, ale jsou tam jen proto, že mají pocit, že tam být musí, aby mohli komunikovat s druhými. Po 10 letech se sociálními sítěmi přichází podle ní fáze, kdy odeznělo prvotní nadšení i následná morální panika a „kdy si prostě uvědomíme, že to normální běžná součást každodenního života, že to je takzvaně dobrý sluha, zlý pán.“

Sociální sítě typu Facebook nebo Instagram nás nutí k neustálé sebeprezentaci

Podle Marie Heřmanové dochází také k takzvané fragmentarizaci internetu, tedy tomu, že monopol několika největších firem se rozpadá a vzniká řada nových menších sociálních sítí. Marie Heřmanová zmínila třeba sociální síť Discord, která podle ní získává na popularitě a je „tak trochu retro“, protože připomíná „stará dobrá internetová diskuzní fóra“. Na této platformě je možné si založit vlastní prostor, kam je možné si pozvat lidi k diskusi o určitém tématu. Podle Heřmanové je důležité, že tam lidé nemají tendenci soustředit se na vlastní prezentaci. „Začali jsme z toho být trochu unavení z té neustálé sebeprezentace… Zároveň jsme pochopili, že tam všichni sami o sobě tak trochu lžeme. A ten Discord je na to odpovědí, protože tam si prostě můžete jenom pod anonymní přezdívkou povídat s lidmi.“

Facebook není všude stejný, protože ho tvoří jiní lidé, jiné kultury

Marie Heřmanová vysvětlila, že z pohledu digitální antropologie si na internet přenášíme svoje kulturní zvyklosti a normy. A odkázala na výzkum antropologa Daniela Milllera na University College v Londýně, v rámci něhož strávilo 11 antropologů 1 rok v 11 různých místech světa. Zjistili například, jak se liší v různých částech světa přístup k tvorbě selfie. Používání sociálních sítí se ale liší i mezi českými uživateli, jinou zkušenost mají například mladí lidé se znalostí angličtiny a jinou starší ročníky, které vyhledávají pouze obsahy v češtině.

Heřmanová také upozornila na to, že nejen sociální sítě, ale internet v Evropě obecně se bude asi do budoucna více odlišovat od zbytku světa, protože tu máme přísnější evropskou legislativu. „Už dneska to je vlastně vidět, že ten náš internet je prostě jiný, je víc regulovaný a já bych si teda dovolila říct, že je bezpečnější třeba než ten v USA.“

Více na webu podcastu Rozpravy o médiích.