Slavnostní otevření nové knihy prof. Davida Jana Novotného

V pondělí 9. října v 19 hodin proběhne slavnostní otevření nové knihy Rozinky v blátě prof. Davida Jana Novotného z Katedry žurnalistiky. Akce se koná v literární kavárně Božská Lahvice (Praha 1 - Josefov).

Píše se rok 1951 a do pražské čtvrti Josefov se stěhuje židovská rodina Neumanových. Hlavní postava, pětiletý Samuel Neuman, poznává ulice, dvorky a zákoutí Josefova, kde se odehrávají všední, ale také dramatické příběhy sousedů i rodiny Neumanovy, ovlivněné událostmi, které hýbaly Československem v padesátých a šedesátých letech. Jen tu a tam vezme Oskar Neuman své syny na vlastivědné výlety, aby jim ukázal krásy české země, ale zároveň divného státu, omotaného ostnatým drátem. Navzdory tomu, co strašného dějiny přinesly a přinášejí, Samuel, jeho bratr i otec neztrácejí svou víru…
 

Ukázka z knihy

„Taky jste se přišel podívat na tu šaškárnu?“ zeptal se malý Zachariáš Oskara Neumana, poté co jej zahlédl v davu přihlížejících a prodral se k němu.
„Co bych nepřišel, mám to kousek,“ odvětil Oskar Neuman.
„Ale co vy? To jste se sem kvůli tomu táhl až z Ječné?“
„Co by ne,“ pravil malý Zachariáš a díval se stejně jako ostatní nahoru na Letenskou pláň. „Něco takovýho uvidíte jednou za život. Nehledě na to, že jsem pár kameníků, co na tý nádheře dělali, pojistil, víte? Tak jsem zvědavej, jestli odvedli svý dílo k všeobecný spokojenosti strany a lidu.“

Prostranství před právnickou fakultou bylo obsypáno lidmi stejně jako nábřeží vlevo i vpravo od Čechova mostu, který byl uzavřen. Všichni čekali na hodinu H, někteří v radostném očekávání, někteří jako Oskar Neuman, malý Zachariáš a jiní se zvědavostí, co za div světa spatří. Dlouhou dobu se nesmělo chodit na Letnou do širokého okolí oněch míst, kde kameníci, mezi nimiž byli i Hugo Demartini a Josef Klimeš, mladí studenti sochařství, tesali ze žuly určené tvary, aby je pak dělníci sestavili pěkně podle plánu dohromady. Josef Klimeš jednou v hostinci U Pinkasů vyprávěl, že on dělal generalissimovy nohy od bot až k dlouhému kabátu, zatímco Hugo Demartini hlavu a poprsí družstevnice na pravé straně té úžasné fronty na maso. Tu největší hlavu tesal jistý zasloužilý kamenosochař odměnou za své neochvějné stranické postoje. I Josef Klimeš s Hugo Demartinim se přišli podívat.
Jen mávnutím ruky pozdravili malého Zachariáše a zmizeli někde v davu. Přede dvěma dny zapíjeli sebevraždu Otakara Švece, který už na ten velký tyjátr nechtěl čekat. Myslbekův a Štursův žák si podle nich zasloužil lepší konec.
„A jak bylo ráno v prvomájovém průvodu?“ zeptal se jízlivě Oskar Neuman malého Zachariáše. „Když jste takový uvědomělý…“
„Pche! Vy jste tam snad byl, že se tak pitomě ptáte?“ trhl rameny malý Zachariáš. „Víte přece, že já tam nemusím.“

David Jan Novotný (*1947) je spisovatel, scenárista, vysokoškolský pedagog. V letech 1990–2003 působil na FAMU, byl prvním rektorem Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku, od roku 1991 až dodnes působí na katedře žurnalistiky Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd UK v Praze. Působil také na dalších vysokých školách u nás a v zahraničí. Je autorem učebních textů z praktické dramaturgie, řady románů, povídkových sbírek a knih pro děti, jakož i filmových a televizních scénářů. Z téměř pětadvaceti vydaných knih byl nejúspěšnější román Sidra Noach, který v roce 2010 získal Literární cenu Knižního klubu a o rok později i nominaci na cenu Magnesia Litera.

Knihu vydává nakladatelství Ikar.