Série rozhovorů: Co doktorandy a doktorandky na IKSŽ naučilo Ph.D. studium?

Doktorské studium může mít v očích veřejnosti mnoho podob. Pro někoho znamená „jen o něco delší diplomovou práci“, pro jiné je spojené s vágní představou akademického bádání. Realita je však mnohem komplexnější. Doktorské studium je rozmanitá cesta, která studenty a studentky provede nejrůznějšími aktivitami – od účasti na konferencích, přes výuku a psaní odborných textů, až po networking či zvládání time a projektového managementu. Během několika let nabízí jedinečnou příležitost k osobnímu i profesnímu růstu a k osvojení dovedností, jež sahají daleko za hranice akademického světa.

Oslovili jsme proto několik doktorandek a doktorandů z IKSŽ FSV UK a položili jim otázku: „Co vás doktorské studium doposud naučilo?“

Karolína Hájková

V jakém jsi ročníku?

Jsem ve třetím ročníku doktorského studia na IKSŽ FSV. 

Čím se ve svém výzkumu zabýváš?

Ve své disertační práci se věnuji mediální reprezentaci LGBTQ+ mužů v kontextu HIV/AIDS mezi lety 1981-2020. Konkrétně mě zajímá, jak se v českých tištěných a později online médiích utvářel jejich obraz v kontextu HIV a nemoci AIDS – jak na pozadí historického a politického vývoje, kterým si naše země prošla, tak v rámci vývoje poznání o viru a onemocnění. Kromě dizertační práce jsem s kolegyní Hanou Řičicovou spolupracovala na kvalitativním výzkumu k tématu rodičovských strategií novinářek v kontextu prekarizace.

Co tě doktorské studium doposud naučilo?

Přiznám se, že když jsem se na doktorské studium hlásila, byla moje představa o jeho průběhu dost zkreslená. Je mnohem komplexnější a učí mne mnohé soft skills i hard skills. Studium mě dosud naučilo mimo jiné technické postupy,  jako je například publikace vědeckých článků nebo nový způsob uvažování nad problémy a tématy, které zkoumám. Rozhodně mi studium pomohlo zlepšit můj time management a projektový management. Dodalo mi sebevědomí v rámci prezentace na mezinárodních odborných konferencích. Rozhodně lze říct, že už nyní mi rozšířil znalosti o fungování akademického světa a vědecké práce.  A to ještě zdaleka nekončím.

Štěpán Šanda

V jakém jsi ročníku?

Jsem ve 2. ročníku doktorského studia.

Čím se ve svém výzkumu zabýváš?

Zkoumám, respektive postupně se dostávám ke zkoumání, reprezentace české krajiny v českých počítačových hrách. V posledních letech můžeme pozorovat, že se tyto lokální motivy vyskytovaly ve více tuzemských titulech. 

Co tě doktorské studium doposud naučilo?

Myslím, že mi zatím docela prohloubilo přehled v metodologii sociálních věd i orientaci v mém výzkumném terénu. Větší přehled i porozumění akademickým textům zlepšily i pravidelné čtecí kroužky, které organizují starší spolužáci v naší game studies skupině, kterých se účastní i naši školitelé. Zároveň mě donutilo prezentovat, nadto v angličtině, z čehož mám sice pořád obavy, ale ta představa už není tak děsivá. K tomu se také váže uklidňující drobnost, kterou mi řekla na jedné konferenci má konzultantka – nikdy se před prezentací neomlouvej za svou angličtinu, je v pořádku, že všichni nějak mluvíme svým nemateřským jazykem. Další přínos lze popsat jen těžko, ale mám pocit, že se mi postupně spojují různé zasuté oblasti a snáz se mi propojují do nějakého koherentního, formulovatelného stanoviska nebo hypotézy.

Hana Řičicová

V jakém jsi ročníku?

Letos jsem ve třeťáku.

Čím se ve svém výzkumu zabýváš?

Zabývám se prekarizací českých novinářů a novinářek; prekarizace zhruba znamená nějaká nejistá nebo často nepříznivá pracovní situace, jako je třeba švarcsystém, kumulace krátkodobých smluv, DPP apod., případně za svobodu vydávaná nutnost freelancování a tak dál.

Co tě doktorské studium doposud naučilo?

Vlastně mě naučilo docela hodně věcí. Není to jenom používání aplikace Zotero nebo základy akademického psaní, které trénuju se svou školitelkou dr. Urbánikovou a konzultantkou doc. Reifovou – ty jsou pro mě obě velkou oporou a všechno se učím od nich. Vnímám ale třeba taky, že mě studium učí pokoře před daty, větší průbojnosti i schopnosti obhájit si ta svá. Čím dál víc mi taky dochází, jak důležité je spolupracovat a popularizovat vědu. Za veřejné peníze bychom měli zprostředkovávat naše výzkumy veřejnosti. A to jak civilním jazykem, tak právě i vlastní prací a (mezi)oborovou spoluprací.

Martin Richter

V jakém jsi ročníku?

Ve 2. ročníku.

Čím se ve svém výzkumu zabýváš?

Ve svém výzkumu se zaměřuji na interdisciplinární pojetí umělé inteligence (AI) a její dopady na jednotlivce i společnost. Mým cílem je otevírat diskusi o tom, jak tato technologie ovlivňuje náš každodenní život. Hlavně v kontextu vzdělávání, ale i pracovního uplatnění. 

Zároveň se věnuji i negativním aspektům AI, jako jsou biasy (zaujatosti) a stereotypy, které mohou tyto nástroje reprodukovat nebo dokonce zesilovat. Tím se dostávám k mému hlavnímu zaměření, tedy dopadům umělé inteligence na komunikaci. Celkově se ale soustředím na hledání způsobů, jak lidem přiblížit přínosy i rizika spojená s využíváním AI tak, aby na ni mohli reagovat s kritickým nadhledem a zároveň zohledňovali její širší společenské souvislosti.

Co tě doktorské studium doposud naučilo?

Jedním z největších přínosů doktorského studia je dle mého možnost setkávat se s lidmi, kteří se věnují rozmanitým oborům a tématům. Tyto mezioborové diskuze jsou nejen inspirující, ale také mi otevírají nové perspektivy a umožňují propojit poznatky z různých oblastí. Právě díky těmto setkáním si uvědomuji, jak cenné je dívat se na věci z širšího pohledu a hledat souvislosti, které by mě dříve ani nenapadly.

Kromě toho je doktorské studium skvělou příležitostí účastnit se konferencí, kde mohu nejen prezentovat svůj vlastní výzkum, ale také o něm diskutovat s dalšími odborníky. A zároveň - člověk se nejlépe učí tím, že se snaží něco vysvětlit ostatním, a proto jsem rád, že mohu vést předmět „Umělá inteligence v komunikaci“. Setkávání se studujícími, jejich postřehy i následné diskuse jsou pro mě nesmírně inspirující.

Hlavními výzvami jsou pro mě stále metody akademického výzkumu i psaní odborných textů. Ale doufám, že i tam dělám pokroky.

Foto Martina Richtera: Filip Ehrenberger

Foto ostatních: Lucie Kotvalová